Povídka na pokračování

Motivační úvod

Možná že vám někdy někdo řekl: „Ty vůbec neposloucháš, co ti říkám.“ Možná se dotyčný mýlil, možná ale měl v dané situaci pravdu. Umění naslouchat druhému není jen o tom, že moje uši zaznamenají zvuky, které druhý vydává.
Pokud chceme s lidmi efektivně komunikovat, musíme se naučit pečlivě vnímat, co nám říkají. Jedna z důležitých komunikačních dovedností, která nám otevírá cestu k druhým lidem je tzv. aktivní naslouchání.

Popis aktivity

Žáci s učitelem si sednou do kruhu. Učitel drží v ruce putovní předmět a začne něco vyprávět – řekne jednu úvodní větu (např. Rodiče odjeli z domu nebo Jedeme do neznámé země,...) a pak předá putovní předmět sousedovi po levici a vyzve ho, aby ve vyprávění pokračoval. Ten k první větě přidá další a opět předá putovní předmět sousedovi.
Úkolem každého žáka, který je na řadě, je doplnit povídku o jednu větu. Každé pokračování povídky musí navazovat na předchozí povídání, věty na sebe musejí navazovat a tvořit jeden celek s vnitřní souvislostí. Když někoho nebude dlouho nic napadat, může říci: „němá ryba“ a předat slovo dál. Na závěr může učitel vyzvat dobrovolníky, zda by si troufli celý příběh převyprávět.

Závěry, reflexe

Technika má sloužit k rozvoji základních komunikativních dovedností, zejména aktivního naslouchání, respektování partnera komunikace a navazování na partnerova slova
Možné otázky pro reflexi: Jak se vám společně vytvořený příběh líbí? Splňuje charakteristiku uceleného příběhu? Dělalo vám potíže dávat po celou dobu vyprávění pozor? Stalo se vám, že jste si připravili nějaké pokračování a někdo před vámi vám ho svojí větou „zkazil“?

Pomůcky

Malý putovní předmět - např. míček (není ale nutný)

Časová dotace

20 minut

Zdroj

Hermochová, S.: Hry pro život 1 – sociálně psychologické hry pro děti a mládež